Na zahajovací konferenci, která proběhla v neděli 21. června, vystoupila ředitelka Zahrady pro duši PhDr. Markéta Školoudová po boku předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala s jasným a nadějeplným vzkazem: Sport musí v první řadě pomáhat, nikoliv zraňovat.
Sport jako bezpečná hra, ne zdroj úzkosti
„Sport by měl být pro děti radostí, hrou a celoživotní náplní. A hřiště má být bezpečným prostředím, kde se naučí po pádu znovu vstát,“ zaznělo z úst Markéty Školoudové. V Zahradě pro duši se však stále častěji setkáváme s opačným trendem. Děti jsou od raného věku pod obrovským tlakem na výkon. Jsou rigidně hodnoceny podle výsledkových tabulek, což nezřídka vede k vážným psychickým potížím, včetně úzkostí nebo poruch příjmu potravy. Najít křehkou hranici mezi zdravou ctižádostí a přetížením je úkolem pro nás všechny – rodiče, trenéry i organizátory.
Na stejné téma jsme se zeptali také olympijského medailisty a kajakáře Vavřince Hradilka. Ten jako inspiraci zmiňuje přístup k dětskému sportu v Norsku, kde děti do 13 let nesoutěží a sportovní kluby se nesoustředí primárně na výkon. „Mně se líbí ta filozofie – a v Norsku je to už převedené do zákonného rámce – že kluby by měly dětem poskytovat zázemí a nevyvíjí od začátku tlak na výkon. Nehrají si na to, že dětský sport je nějaký předstupeň profesionálního sportu,“ popisuje. „Norský systém je nastavený tak, že děti do konce dvanáctého roku života nesoutěží, nevyhlašují se nejlepší hráči a podobně. A to mi přijde jako nejlepší způsob, jak místo armády špičkových sportovců vytvořit spíš velkou skupinu odolných sportujících dětí.“
Podle Hradilka je důležité, aby si děti ke sportu našly vlastní cestu a nevnímaly ho od začátku jen jako cestu za vítězstvím. „Moc bych přál svým dcerám, aby si vybraly sport, který je bude opravdu bavit, aby ho dělaly s nadšením, a ne s touhou hned vyhrávat. Aby jim to přinášelo kamarády a pocit sounáležitosti s ostatními,“ dodává.
Nezapomínejme na děti bez zázemí
V souvislosti se sportem a duševním zdravím nelze opomenout ani děti, které často nemají stejné možnosti a zázemí jako jejich vrstevníci. V ústavní péči v ČR dnes žije téměř 7 000 dětí, které, stejně jako děti ze sociálně slabých rodin, často touží sportovat a najít svoji partu, ale chybí jim někdo, kdo by jim ke sportu otevřel cestu. „Podpora těchto dětí není dobročinnost, ale investice do zdraví celé naší společnosti,“ zdůraznila Markéta Školoudová. Sportovní tým totiž pro dítě bez funkčního rodinného zázemí může znamenat mnohem víc než jen zdravý koníček. Trenéři jsou navíc často mezi prvními, kdo si všimnou, že se s dítětem něco děje nebo že potřebuje pomoc.
Zahrada pro duši přímo na sportovišti
Abychom mladým sportovcům a jejich blízkým byli co nejblíže, otevřeli jsme přímo na Olympiádě dětí a mládeže ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy stánek Zahrady pro duši. Odborníci zde poskytovali důležité informace o službách našich center, psychohygieně a zvládání stresu. Děti u nás mohly na chvíli „vypnout“ z napjaté atmosféry závodů. K dispozici měly relaxační chill zónu pro vydechnutí a odpočinek, ale i boxovací pytel, na kterém mohly bezpečně ventilovat nahromaděné emoce, vztek nebo zklamání.
Tady se děti mohly vybít i zklidnit (foto: MHMP)
Zároveň jsme dětem položili dvě zdánlivě jednoduché otázky: „Co je tvoje největší výhra?“ a „K čemu jsou dobré prohry?“ Odpovědi, které nám na stánku zanechaly, nás utvrdily v tom, že děti vnímají sport velmi hluboce, pokud jim k tomu dáme prostor.
Děti dokážou ocenit i prohry (foto: Zahrada pro duši)
Na stejnou otázku – co považuje za svou největší výhru – odpověděl i Vavřinec Hradilek. Nezmínil přitom konkrétní medaili, ale schopnost najít ve sportu radost i po konci profesionální kariéry. „Moje největší výhra je přesně tohle,“ ukazuje na trojský vodní kanál, kde dlouhá léta trénoval na kajaku. „Už dva roky nejsem profesionální sportovec, ale pořád sem chodím ve svém volném čase a pokaždé se mi z té vody nechce. To je pro mě největší výhra – že jsem si vybral sport, který pořád miluju, i když už v něm nezávodím, nevynikám,“ říká. Sport podle něj zůstává také důležitým nástrojem duševní hygieny. „Kajak mi hodně pomáhá v tom, že mám pořád v hlavě uložený pocit z dokonalé jízdy, a i když jdu do vody jen na půl hodiny, najednou přemýšlím jenom nad tím, jak tu danou kombinaci zajet co nejlíp. A to znamená, že vypínám hlavu od ostatních věcí,“ popisuje.
Rozmanitost sportů nad zlato
Možná to jako rodiče znáte: vaše dítě jednou někde zazáří a vás okamžitě napadne, zda by se nemělo začít soustředit jen na tuto jednu disciplínu. Je to přirozená reakce, ale odborníci ze Zahrady pro duši radí nespěchat: Letošní Olympiáda s 23 sportovními disciplínami byla skvělou ukázkou toho, kolik různých cest se dětem otevírá. Než se dítě začne profilovat, vyplatí se vyzkoušet od všeho trochu.
Odborníci ze Zahrady pro duši zároveň připomínají, že v dětském věku není potřeba spěchat s úzkou specializací na jediný sport. Pestrost pohybu pomáhá dětem rozvíjet různé dovednosti, předcházet přetížení, a především udržet si radost ze sportu i v dalších letech.
Děkujeme všem, kdo podporují sportovní naděje
Obrovské poděkování patří všem trenérům, rodičům a organizátorům, kteří vnímají sport očima dětí. Těm, kteří jim otevírají dveře ke zdravému pohybu a poskytují jim plnou podporu bez ohledu na to, co zrovna ukazuje výsledková tabulka. Pojďme společně i nadále vytvářet prostředí, kde sport pomáhá, dává křídla a chrání dětskou duši.