Kamil ve vysílání otevřeně popsal vlastní zkušenost s úzkostmi, depresemi a schizoafektivní poruchou, kterou vnímá jako „malou bublinku v celé bublině života“. Reagoval také na předsudky, se kterými se setkává: „Nespolehlivý, nevýkonný, nedá se mu důvěřovat… Tohle ale nejsem já.“ Studium pro něj nebylo samozřejmostí, ale procesem plným překonávání překážek: „Tak dlouho jste frustrovaní a jdete labyrintem, až se naučíte překonat i nemožné.“ Zároveň zdůraznil, že jeho zkušenost se studiem nelze srovnávat s lidmi, kteří duševní obtíže neřeší: „To že jsem to studium prošel, nebyl stejný výkon jako pro studenta, který tyto potíže neměl.“
– „Cíl studia nejsou jen státnice a diplom.” –
Nakonec popsal, jak mu psychoterapie pomáhá vracet se do funkčního každodenního života. S vědomím, že určité limity mu stále zůstávají, ale svůj stav popisuje jako trvalou „pohyblivou plošinu“, na které se učí balancovat. Dnes Kamil působí jako peer konzultant a svou zkušenost využívá při podpoře druhých. Připomíná, že sdílení a otevřenost mohou hrát zásadní roli: „Bolest spojená s těžkou depresí je nepopsatelná a nedá se vysvětlit nikomu, kdo to nezažil.“ Právě možnost mluvit o svých potížích a nebýt na ně sám je ale klíčová pro zvládání náročných období.